Tři potíže v kuchyni

Tři potíže v kuchyni

(které jsou spíše v naší hlavě)

Znáte taky to, že montessori na internetu vypadá vždy úplně jinak, než u vás doma v reálu? “Montessori dítě" šťastně pracuje s nabídnutou aktivitou a situaci prozařuje slunce v naklizeném prostředí? Zatímco u vás se situace skoro vždy vyvine nějak zcela odlišně? :-)
 
Prošly jsme si tím všechny! Většinu maminek to frustruje, když se věci vyvíjí „divně“!! :-) A proto se na Montessori praxe snažíme probírat reálný život. Tentokrát o tom, co se může dít, budete-li spolu pracovat v kuchyni.

1. Moje 17 měsíční dítě tedy opravdu nenalévá rodině polévku!

Znamená to, že je opožděné?? :-)

Mirka: Toto můžeme na netu vidět velmi často: batole, provádějící nějakou náročnou činnost a u toho neuvěřitelný popisek, např. „17 měsíců“. Rozumím hrdosti dotyčné mámy či tety z jesliček, ale z reálu vím, že podobné info běžnou matku bohužel spíš stresuje, než aby ji posílilo.
 
V montessori hnutí obecně je silná touha ukazovat světu, že děti jsou schopné, inteligentní, nezávislé, úžasné. Velké množství rodin totiž děti bere jako neschopné, polodebilní ničitele, které např. do kuchyně nelze vůbec pouštět. Takže osvěta je super, jsem pro. Každé dítě je ale originál! Podstatou montessori je nechat dítě, aby si jednotlivé dovednosti mysli a těla zapínalo (propracovávalo) v pořadí, které je vhodné právě pro ně. Nejlíp se dítě rozvíjí, když je činností fascinováno. Je jedno zda jde o chůzi, čtení, nebo obsluhování u stolu. Pokud tvoje dítě nechce nalévat polévku, asi má na práci zrovna důležitější věci. Dojde k tomu, až ho to zaujme. Takže příště, až na netu zase uvidíme „pokročilé“ dítě, přejme mu to: jeho rodina mu umožnila zabývat se tím, co ho těšilo. Pro nás je to jen inspirace. Nejdůležitější je dát dítěti svobodu volby, čemu se bude věnovat.
 
Irena: To zda je opožděné, nelze dokázat na základě ochoty nalévat polévku či spolupracovat při nalévání polévky. Můžeme probrat varianty, a rozhodně nevyčerpáme všechny, když budeme jmenovat:
  • dítě nevidělo činnost nalévání polévky, nemá tuto činnost na-absorbovanou, takže se nemusí chtít účastnit, protože nechápe cíl jako takový,
  • dítě nemá vhodně velký hrnec a naběračku, takže práci nezvládá s lehkostí a štve ho to, takže se prostě nechce zapojit,
  • dítě může mít zkušenost s popálením, takže má strach se zapojit
  • dítě potřebuje čas, aby mohlo začít cítit chuť do spolupráce
  • dítě chce spolupracovat ihned a matka ho v mysli není ochotná k práci pustit – a tak se nesoustředí a vříská a nemůže se do práce zanořit,
  • dítě to chce zkoušet opakovaně nalévat a matka má jiný cíl – aby si jednou nalilo a pak jedlo – což dítě necítí, že je teď nutné (nemá hlad)
  • dítě má seznitivní období na něco jiného a sebeobsluha ho zatím/už aktuálně nezajímá :-)
  • dítě se necítí jisté – má k sobě nedůvěru a nepouští se do práce, kterou vnímá jako nezvládnutelnou
  • dítě se necítí dostatečně milované – a chce maminčinu pozornost, aby mu nalila polévku…
  • atd.

2. Moje dítě vařit nechce. Proč?

Mirka: Děti velice moudře upřednostňují své vlastní potřeby. Co chce dělat místo vaření? Běhá, mlátí, křičí? Dobře ví proč! Malé děti potřebují postupovat stylem 1) tělo 2) ruka 3) mysl. Hodně dnešních dětí nemá dost prostoru slastně unavit tělo. Potřebuje-li jejich tělo zrovna skákat a přelézat, nemá smysl se pokoušet o soustředění s nožem. Běž mu vstříc, vymysli celotělní hry. Nebraň se řevu, společnému válení se po posteli, praní se.
 
Irena: Opět je řada důvodů, proč dítě nechce vařit, anebo se zapojit u vaření.
 
Maminka je upjatá na BIO stravu, nebo má strach z bakterií, vnímá ne-bezpečí v kuchyni (vařící, ostré). Maminka vaří složité recepty – takže vzniká stres časový a úklidový – dítě takové prostředí nevítá.Maminka cítí, že by měla vařit s dítětem, ale ve skutečnosti radši vaří sama anebo nevaří vůbec, jí v restauraci, chybí jí společnost dospělých u jídla.Maminka neumí ukázat práci dost p-o-m-a-l-u a strukturovaně, bez přílišného mluvení a opravování dítěte. Dítěti má být umožněno činnost opakovat dle jeho/její libosti, ne dle matčina záměru. Maminka má představu o tom, jak bude jídlo vypadat a dítě tento záměr nepomáhá naplňovat… atd.
 

3. Nesnáším, jak si s potravinami HRAJE! Neplní pokyn a dělá blbiny!!

Mirka: Protože potraviny jsou FASCINUJÍCÍ jevy! Jsou tak krasné sypké, mazlavé, cinkavé, měkké, tvrdé, podlouhlé, maličké, všelijaké. Je prakticky nemožné jim odolat :-). Pokud tvoje dítě při setkání např. s novou potravinou ji nutně potřebuje prozkoumat rukama, zjistit všechno, tak máš normální zvídavé šikovné dítě. Chce potravinu zažít smyslově. Chce s ní navázat vztah. Chce s ní hluboce být. To, že je možné ji využít účelně, je teď pro něj druhotné. Až nasytí fascinaci novým zajímavým, může se přesunout od „ruky“ k mysli. My už jsme otupenější, pixla s novou luštěninou už nás tak nestrhne. Ale vzpomeň si, když jsi třeba po dlouhé době v moři nebo v kukuřičném poli nebo v prodejně parfémů. Máš chuť se chovat „účelně“? Nebo smysly volají po intenzivním kontaktu, pořádně si „pohrát“. Děti mají tuto silnou smyslovost pořád. Pro mne je proto smysluplnější kupovat potravin o trochu více, vzdát se předsudku, že „jídlo není na hraní!!“, než syna omezovat jen na"uznávané hračky". Párkrát si s těstem pohraje a pak se plynuje přesune do fáze účelné, vytvořit sušenku.
 
Irena: Když si dítě hraje s jídlem – opět je řada možností, co se může dít: dítě NEMÁ hlad, dítě potřebuje PATLAVÉ (senzo-motorické) aktivity, dítě volá po pozornosti dospělého, dítě nechce jíst samo ale s mámou, nebo jinak – dítě se chce krmit SAMO, nechce být krmeno, dítě se chce ušpinit, dítě potřebuje uvolňovat ramenní kloub tím, že rozpatlává krouživými pohyby kaši po stole…
 
Co je u vás doma v pořádku a co ne, je ryze individuální! Můžeme své děti pozorovat a snažit se naplnit potřeby, které jsme schopni zachytit – a to MIMO jídlo. Takže mu nabídnu plastelínu, mouku s vodou do vany, pěnu na holení na kachličky ve sprše, nabídnu písek a vodu venku, nabídnu vodu a kelímky… apod.
Děti potřebují poznávat své tělo skrze použití smyslů, nejvíce do 6 let vnímají hmatem – a tedy hra s jídlem k takové akci láká, přímo dítě vybízí k báječné naplňující činnosti. Toto volání přírody děti musí naplňovat, aby se cítily dobře, byly uvolněné a šťastné…
 
potize-v-kuchyni
 

Závěrem: Proč si vůbec pobytem dětí v kuchyni přidělávat starosti?

Mirka: Já jsem obecně hodně v hlavě, intelektuálka, pracuju v IT. Příprava jídla je pro mně příležitost jak zpomalit, fungovat rukama, skrz tvary, vůně, přes tvoření něčeho. Společné zážitky „něco jsme vytvořili“ jsou úžasná část rodinné kultury. (A co teprve když vaří tatínek, to je aspoň hrdost na dílo :-)). Vychutnávání jídla je vychutnávání života, bytí teď a tady.
 
A to bych moc chtěla, aby se do syna obtisklo jako důležité.
 
Irena: Proč řeším děti v kuchyni? V zásadě nemám volbu. Moje děti chtějí být zpravidla se mnou, musela bych je jinak zavřít před telku. Bylo pro mne těžké sladit jejich a moje potřeby, ale postupně jsem do toho pronikla: jak věci zjednodušit, jak zpomalit. Moje zkušenosti je možné si podrobně poslechnout na semináři ”Montessori realita” :-)
 
 
 
 
Praha: sobota 20.11.2016, 13:00–16:00
 
Velká Bíteš: neděle 4.12.2016, 15:00–18:00
 

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.